Poslední květnový víkend se v obci Kytlice sešlo několik rodin s dětmi ve věku 3 – 6 let s dětskou mozkovou obrnou. Stalo se tak v rámci našeho prvního ozdravného pobytu s Nadací Anežka, která společnou silou pomáhá rodinám překonávat hendikep. V současné době pomáhá hlavně hendikepovaným dětem do osmnácti let. Jedním z hlavních cílů naší nadace je také podpora duševního zdraví nejen dětí, ale i jejich rodin.
Děti si vyzkoušely nové formy rehabilitací či pohybových terapií a užily si také mnoho zábavy. Rodičům byl díky perfektní péči dopřán odpočinek, získali nové informace a mohli navíc svoje zkušenosti a starosti sdílet mezi sebou, což je velmi důležité.
První den ozdravného pobytu přivítali rodiče s dětmi naše Míša Štiková a Jirka Štikovi, kteří spolu se svým týmem o rodiny osobně pečovali. Postarali se také o velkolepý úvod, když pozvali kolegyni a kamarádku z divadla Karolínu Neuwirthovou, která za dětmi přijela se svým projektem Karol a Kvido a připravila si pro děti soukromý koncert. Vzhledem k tomu, že jako dívka nosila ortopedický korzet a několik let pravidelně navštěvovala léčebnu Vesna, kde se setkávala i s dětmi s dětskou mozkovou obrnou, má k tomuto tématu blízko. Není tak divu, že se rozhodla naší nadaci podporovat dlouhodobě.
„Mám v živé paměti to, jak v léčebně děti rehabilitovaly, vlastně si pamatuju i to, že jsem tam šest týdnů byla bez rodičů a mělo to na mě velký dopad co se týká psychiky. A tak jsem ráda, že se této problematice někdo věnuje tak, aby děti měly rehabilitace mnohem příjemnější, než jsem to poznala já. Vymysleli jsme také společně mnoho aktivit, jak dětem s hendikepem zpříjemnit život. Jednu aktivitu, kterou mohu představit, je dětský kalendář pro rok 2025, který vznikne ve spolupráci s Nadací Anežka v rámci mého merche a 100% výtěžek z prodeje bude věnován na aktivity nadace. Kalendář bude samozřejmě možné zakoupit i na mých koncertech,“ svěřila zakladatelka projektu Karol a Kvido.
Děti se během celého čtyřdenního pobytu věnovaly skupinovým i individuálním terapiím pod vedením Adély Bittnerové z Cortex Neuro Centre, v rámci kterých měly k dispozici i vibrační plošinu Galileo, kterou naše nadace zakoupila díky lednovému benefičnímu koncertu v Divadle Boradway. Součástí programu byla rovněž hiporehabilitace na Farmě Kolonie, vodní terapie a WATSU vodní terapie pro rodiče, kteří si za intenzivní péči o svoje děti odpočinek rozhodně zaslouží.
Náš první ozdravný pobyt navštívily tři rodiny s dětmi Sofinkou, Vítkem a Kubíkem.
Sofinka vyrůstá s tatínkem, v lednu jí byly tři roky. Narodila se o dva měsíce dříve, protože se u maminky objevila preeklampsie, která způsobila mnohonásobné mrtvice a Sofinka tak musela rychle z bříška ven. Maminka deset dní po narození holčičky zemřela následkem prasklého aneurysma. Zůstali tak na vše s tatínkem Petrem sami. Kvůli vážné epilepsii způsobené mrtvicemi, které holčička prodělala, musela za poslední rok a půl podstoupit tři náročné operace. Pro Sofinku je tak důležité každý den hodně a pravidelně cvičit, aby mohla mluvit, chodit či používat správně obě ručičky. Díky naší nadaci byla pro Sofinku vypsána i sbírka na Donio.cz, kterou podpořila i Martina Pártlová, kamarádka zakladatelky nadace Michaely Gemrotové Štikové.
Vítkovi bude šest let, od září nastupuje do přípravné třídy a za rok půjde do první třídy. Nyní navštěvuje mateřskou školku, kam ho doprovází asistent. Vítek se narodil předčasně ve 29. týdnu, kdy se mamince Báře odlučovala placenta. Vše se jevilo v pořádku. Od narození cvičili Vojtovu metodu, jako každé miminko se plazil, chodil po čtyřech, následně se stavěl na nožičky, v roce života mluvil, ale neseděl. Lékaři rodiče stále ujišťovali, že je a bude vše v pořádku. Vítek ale začal mít projevy, které mohly značit i epilepsii, tak se rodiče rozhodli navštívit krčskou nemocnici v Praze, kde se v roce života svého syna dozvěděli, že jejich syn má dětskou mozkovou obrnu. A tehdy navíc maminka zjistila, že její syn po narození zhruba minutu nedýchal.
„Já jsem tenkrát málem omdlela. Dozvěděli jsme se, že nemáme vůbec zdravé dítě a nikdy mít nebudeme, což bylo takové trochu šílené. My jsme do té doby cvičili, takže jsme měli správně „najeto“, ale samozřejmě jsme se začali zajímat o to, co vůbec obrna je. Všichni máme takové malé tušení, o co se jedná, ale nikdy nevíte, jak moc těžké to bude. Takže jsme řešili, zda bude mentálně v pořádku, což vypadalo, že ano. Ale ten následující rok byl asi největší stres. Začaly nám být doporučovány lázně a neuro rehabilitace. V roce a půl jsme začali jezdit do Axonu na neuro rehabilitace, tam jsme byli třikrát. A od té doby pak cvičíme nejvíce doma, protože postupem času člověk stejně zjistí, že je důležité pakování. Nestačí prostě měsíc cvičit, pak zase ne, pak zase měsíc ano…. Takže cvičíme nejvíce doma,“ popsala příběh svého syna statečná maminka Bára.
Šestiletý Kubík se chystá od září do první třídy, kam bude docházet s asistentem. I on se narodil předčasně, po narození měl krvácení do hlavičky a nastaly komplikace. Nikdo z lékařů nedokázal říct, jak tom do budoucna bude. Následovala návštěva neurologie, rehabilitace a cvičení Vojtovy metody. „Do lázní jezdíme stále jedenkrát ročně a cvičíme Vojtovu metodu. Kubík se posunuje dál hlavně cvičením. Proto jsme za tento ozdravný pobyt moc rádi. V rámci rehabilitací jsme se seznámili s novými cviky. Každý terapeut využívá jinou metodu, určitě to bylo přínosné,“ svěřila odvážná maminka Lenka. Kubíka žádná velká omezení ve škole nečekají. V tělocviku se nesmí přepínat, zdravý pohyb mu naopak prospěje. S asistentem jde do školy hlavně z důvodu genetické oční vady způsobené albinismem.
Všichni rodiče se svorně shodli na tom, že je důležité potkávat se s rodinami, které mají podobné příběhy. Není nad to vyměnit si zkušenosti, předat si tipy, rady a najít porozumění. Na povídání a sdílení bylo na ozdravném pobytu prostoru hodně. O rodiny bylo krásně postaráno. Manželé Štikovi totiž díky svému dobrému rodinnému zázemí vědí, jak důležitá soudržnost je. „Když držíme spolu, vytváříme sílu schopnou překonat i nejtěžší životní výzvy,“ říkají.
Pozitivní pocity z prvního ozdravného pobytu má i sama Michaela Štiková Gemrotová. „Vytvořili jsme něco výjimečného, cítím to tak. Vím, že to co nabízíme my, tyto rodiny nikde nedostanou. A vím, že je to tím, že můj manžel Jíra je ochotný věnovat do Nadace Anežka spoustu finančních prostředků. Děkuju celému týmu Nadace Anežka, bez vás by to nemohlo být takové, jaké to je. Myslím si, že jsme strašně dobrá parta, za což jsem šťastná,“ popsala emocemi nabitá zpěvačka. I ona ví, jak je důležité mít mnohdy náročný osud s kým sdílet.
Nadace Anežka vznikla na základě životního příběhu jejich rodiny, kdy se jim s manželem Jiřím narodila dcera Anežka, která ještě v bříšku proděla krvácení do mozku. A díky rehabilitacím a nadstandardní péči, kterou si mohli dovolit, je na tom, dnes už tříletá holčička, vzhledem ke svojí diagnóze zdravotně velmi dobře. Proto se s manželem rozhodili v září loňského roku založit Nadaci Anežka pro pomoc dětem s pohybovým hendikepem, které nemají takové finanční možnosti, a dávají tak společně se svým týmem sílu do pohybu.